OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Izraelskí „nenávistníci ľudského rodu“ sa rozhodne neflákajú, len pred niekoľkými mesiacmi sme tu mali rozbor ich debutového albumu „Transformation“ a oni už stihli vypustiť tri ďalšie položky do diskografie – dvojskladbové EP „The Sun Is Dead“, šesťskladbové čertvie prečo tiež EP „Doctrines Of Dark Devotion“, o ktorom tu bude reč, a kompiláciu všetkých troch doteraz vydaných EP, obohatenú o dva covery od nórskych THORNS, ktorá pod názvom „Messengers Of Desolate Ways“ vyšla u Century Media.
Ďalšou novinkou je, že zostava SONNE ADAM sa z dvojice Davidov a Dahan rozrástla na kvarteto. V tom už Dahan nefiguruje, post vokalistu kompletne prevzal Davidov, a noví hudobníci sú v podstate neznáme tváre. Nejakú zdokumentovanú hudobnícku minulosť má len basák Butcher, pôsobiaci aj v deathmetalových MORBID TENDENCY a black/speedmetalových PROMISCUITY, pričom aspoň zatiaľ sú tieto dva spolky záležitosťou hlavne domáceho metalového undergroundu.
Výrazná zmena zostavy zrejme vysvetľuje aj pomerne zjavný posun v hudobnom vyjadrovaní SONNE ADAM. Ak bol „Transformation“ pri všetkej jeho atmosfére mimo bežných dimenzií pozemského bytia stále v prevažnej miere staroškolským pochmúrnym a viac – menej klasicky vystavaným death metalom, tak na „Doctrines...“ sa deje niečo počuteľne odlišného. Táto nahrávka je v prvom rade o atmosfére – a nie o takej, ktorá sa dosahuje melodickými gitarovými linkami a romantickými klávesovými plochami – a až potom o death metale.
Nejde tu ani tak o klasické deathmetalové skladby, ako skôr o šesťskladbový soundtrack k temným víziám svetov za naším a pod naším svetom, takým, aké nájdeme povedzme v Lovecraftových dielach a spisoch dávnych okultistov. V nahalovanom hukote záhadných, temných a zlovestných podzemných priestorov znejú valivé a hvízdajúce tóny gitár a ich väzieb, majestátno-strašidelné harmónie a apokalypticky sa valiace bicie.
Celkovo SONNE ADAM počuteľne ubrali na tempách a ich hudobné obrazy sa teraz na niekoľkých miestach približujú zhubným, delirickým atmosféram DISEMBOWELMENT, MITOCHONDRION alebo PORTAL. Výsledkom je však veľmi svojská mrazivá, zimomriavky vzbudzujúca extrémna metalová hudba, bohatá na kvílivé gitarové vyhrávky, ako aj posolstvá prednášané deathmetalovým revom a nezemskými chorálmi, akoby volajúcimi z rozsiahlych a nezmapovateľných hlbín podsvetia.
Priznám sa, že napriek slušnej dávke originality a výbornej atmosfére mi SONNE ADAM sedeli viac v klasickejšej deathmetalovej podobe, ale ich novinka rozhodne stojí za vypočutie. Prináša totiž hudbu stojacu dosť bokom súčasných hlavných extrémnych prúdov, pričom niektoré z nich v porovnaní s „Doctrines...“ pôsobia takmer ako mainstream.
SONNE ADAM sa posunuli do ešte obskúrnejších hudobných končín. Znie to prinajmenšom zaujímavo. Svety, o ktorých možno radšej netreba hovoriť nahlas, ožívajú veľmi uveriteľne.
8 / 10
1. Hater Of Mankind
2. The Day I Chose To Rot
3. World Of Everlasting Darkness
4. Bestow The Crown Of Death
5. The Deceiver Of The Desolations
6. Olam Belehavoth
Messengers Of Desolate Ways (kompilácia) (2012)
Doctrines Of Dark Devotion (EP) (2012)
The Sun Is Dead (EP) (2012)
Transformation (2011)
Armed With Hammers (EP) (2010)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Imperium Productions
Stopáž: 35:36
NUDA
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.